|
 VÁŠ SKLEP, který se nachází v nádherné oblasti na hranicích Národního parku Podyjí, se začal budovat asi tak před 400-500 lety. Jeho prvními vlastníky byli tři bratři.
Jak to tak v některých rodinách bývá, panovala mezi nimi rivalita.
Ten nejmladší se jmenoval Kryštof a byl dobro samo. Víno od něj vyrobené dokázalo lidi pohladit a dávalo jim energii. Kryštof byl velice oblíbený mezi lidmi z vesnice. Jeho dva bratři Jáchym a Tadeáš mu to však záviděli.
Nebyli moc pracovití, spíše velmi pohodlní. Nejraději by nechali milého Kryštofa vše dělat samotného a pak za to sami slízli smetánku. Kryštof nechtěl bratrům prozradit, jak dobré víno vlastně vyrábí, a proto to mezi nimi moc neklapalo. Bratři totiž nevěděli, že Kryštofovi pomáhají sklepní skřítkové, které objevil při kopání tohoto sklepa za dlouhých zimních večerů.
Protože byl laskavý, skřítci mu vždy dobře poradili a také ho varovali před jeho bratry.
„Nesmíš nikdy a nikomu prozradit, že spolu vyrábíme víno – tento tak magický nápoj!
Mohlo by to s tebou špatně dopadnout! “
Avšak Kryštof nedbal dobrých rad skřítků, až jednoho dne ve slabé chvíli podlehl tlaku svých bratrů a prozradil jim tajemství sklepa. Žel Bohu, to neměl dělat. Bratři hned začali vymýšlet plán jak by se sami zmocnili výroby a využili pomoci skřítků.
Říkali si:
„Když by tu nebyl Kryštof, tak by skřítci jistě pomáhali nám!“
„Pak bychom byli oblíbení my, prodávali bychom tento
drahocenný nápoj a tím bychom sami zbohatli!
Ne jako Kryštof, který polovinu rozdá!“
 Jednoho večera před vinobraním se vkradli do sklepa a nařízli rameno obrovského dřevěného lisu. Když pak Kryštof začal lisovat hrozny, pod velkým tlakem rameno lisu prasklo a svalilo se na něj. Bratři uslyšeli tu ránu a hned věděli, co se děje. Milému Kryštofovi však nepomohli. Když přišli z vinice sousedé, bylo již pozdě.
Tadeáš s Jáchymem však marně čekali na skřítky a jejich pomoc. Ti se špatným bratrům nikdy nezjevili,
spíše je strašili a dělali jim naschvály. Bratři raději sklep prodali a už se nikdy k výrobě vína nevrátili.
Zemřeli nedlouho potom v osamění, chudobě a s černou rýhou na své duši.
Sklep pomalu chátral a různí majitelé se stále měnili…. Na konci minulého století sloužil dokonce
jako skladiště pro družstevní sadbové brambory. Skřítci tehdy odešli jinam a nikdo je už nikdy neviděl.
Až nyní se opět vrátili, jak se sami přesvědčíte,
pokud VÁŠ SKLEP navštívíte… |
